Standard plemene německá doga

FEDERATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE
SECRETARIAT GENERAL: 13, Place Albert I, 6530 THUIN (Belgique)
F.C.I. - Standard Nr.235 / 10.04.2002 / D

ZEMĚ PŮVODU:
Něměcko

DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU:
13.03.2001

POUŽITÍ:
Společenský, strážní pes a pes pro ochranu

KLASIFIKACE F.C.I. :
Skupina 2 - pinčové, knírači, molossové a švýcarští salašničtí psi
Sekce 2.1 - Molossové, dogovití psi
Bez zkoušek z výkonu.

KRÁTKÝ PŘEHLED HISTORIE:
Za předchůdce dnešních německých dog jsou považováni staří býkohryzové, stejně jako psi používaní ke štvaní zvěře a k lovu na divočáky. Svojí konstitucí tvoří střed mezi silným mastifem anglického typu a rychlým obratným chrtem. Označení "doga" nejprve patřilo velkým, silným psům, kteří zpočátku nemuseli patřit k žádnému určitému plemeni. Názvy jako "ulmská doga", "anglická doga", "dánská doga", "pes na štvaní", "pes na divočáky" a "velká doga" později označovaly podle barvy a velikosti různé typy těchto psů. V roce 1878 se v Berlíně rozhodl sdmičlenný výbor nadšených chovatelů a rozhodčích pod předsednictvím Dr.Bodinuse, zahrnout všechny výše uvedené variety pod název "německá doga". Tím byl položen základní kámen samostatného německého plemene psů. V roce 1880 byl při příležitosti výstavy v Berlíně sestaven první standard dogy, který od roku 1888 spravuje "Deutscher Doggen Club - 1888 e.V", a který byl během let opakovaně upravován. Jeho dnešní forma odpovídá požadavkům F.C.I.

CELKOVÝ VZHLED:
Německá doga spojuje ve svém ušlechtilém zjevu velikost, sílu a harmonickou stavbu těla s hrdostí, sílou a elegancí. Díky substanci, spojené s ušlechtilostí, harmonií vzhledu, dokonalým proporcím jednotlivých linií a především díky mimořádně výrazné hlavě, působí doga na pozorovatele jako ušlechtilá socha. Doga je Apollem mezi psy.

DŮLEŽITÉ PROPORCE:
Stavba těla je téměř kvadratická - to platí obzvláště u psů. Délka trupu (vrchol hrudní kosti až vrchol sedací kosti) by neměla u psů přesahovat kohoutkovou výšku o více než 5%, u fen by ji neměla přesahovat o více než 10%.

CHOVÁNÍ/POVAHA:
Přátelská, milá a svému majiteli velmi příchylná, obzvláště k dětem, vůči cizím zdrženlivá. Žádoucí je sebevědomý, neohrožený, lehce ovladatelný, učenlivý společenský a rodinný pes s vysokým prahem vzrušivosti, bez projevů agresivního chování.

HLAVA:

Mozkovna:
Lebka - v souladu s celkovým vzhledem, dlouhá, štíhlá, výrazná, markantní, dobře řezaná (zvláště partie pod očima), nadočnicové oblouky dobře vyvinuté, aniž by však vystupovaly. Vzdálenost špičky nosu od stopu a stopu od slabě vyjádřeného týlního hrbolu by měla být pokud možno shodná. Horní linie tlamy a mozkovny by měly probíhat paralelně. Při pohledu zepředu musí hlava vypadat štíhle, přičemž hřbet nosu by měl být pokud možno široký a lícní svaly by měly být pouze lehce naznačeny, v žádném případě nemají zřetelně vystupovat.
Stop - zřetelně vyznačen.

Obličejová část:
Nosní houba - dobře vyvinutá, spíše široká než kulatá, s velkými nosními otvory. Nosní houba musí být černá, s vyjímkou černobíle skvrnitých dog. U nich je černá nosní houba žádoucí a toleruje se černě skvrnitá nebo masově zbarvená nosní houba. U modrých psů je nosní houba antracitově zbarvená (zesvětlená černá).
Tlama - by měla být hluboká a pokud možno pravoúhlá. Koutky tlamy dobře znatelné. Tmavě pigmentované pysky. U černobíle skvrnitých dog se tolerují pysky s neúplnou pigmentací nebo pysky masově zbarvené.
Čelisti/zuby - dobře vyvinuté široké čelisti. Silný, zdravý a úplný nůžkový skus (42 zubů podle běžného zubního vzorce).
Oči - středně velké, s živým, chytrým a přátelským výrazem. Pokud možno tmavé, mandlového tvaru s dobře přiléhajícími víčky.
U modrých dog jsou přípustné poněkud světlejší oči. U černobíle skvrnitých dog se tolerují světlé oči nebo oči různých barev.
Uši - přirozeně visící, vysoko nasazené, středně velké, přední okraj přiléhá k líci.

KRK:
Dlouhý, suchý, svalnatý. Dobře vyvinutý v nasazení, k hlavě se lehce zužuje, linie šíje je lehce klenutá. Krk je nesen vzpřímeně, přitom je poněkud skloněn kupředu.

TĚLO:
Kohoutek - nejvyšší bod silného těla. Je tvořen hřebeny lopatek, které přesahují trny obratlů.
Hřbet - krátký a pevný, jeho téměř rovná linie nepatrně klesá směrem dozadu.
Bedra - lehce klenutá, široká, silně osvalená.
Záď - široká, silně osvalená, od křížové kosti směrem k nasazení ocasu mírně klesá a plynule přechází v nasazení ocasu.
Hrudní koš - dosahuje až k loktům. Dobře klenutá žebra sahají daleko dozadu. Hruď dobré šířky s vyjádřeným předhrudím.
Spodní linie a břicho - břicho směrem dozadu dobře vtažené, s dolní linií hrudního koše tvoří pěkný, plynulý oblouk.

OCAS:
Dosahuje až k hleznu. Nasazený vysoko a široce, ke špičce se stejnoměrně zužuje. V klidu visí v přirozeném oblouku, při vzrušení nebo v běhu nesen lehce jako šavle, ne však příliš nad linií hřbetu. Kartáč na ocase je nežádoucí.

KONČETINY:

Hrudní končetina:
Plece - silně osvalené. Lopatka je dlouhá a šikmo uložená, s nadloktím svírá úhel zhruba 100 až 110 stupňů.
Nadloktí - silné a svalnaté, dobře přiléhající, mělo by být poněkud delší než lopatka.
Loket - nevytáčí se ven ani dovnitř.
Předloktí - silné, svalnaté, při pohledu ze strany i zepředu naprosto rovné.
Zápěstí - silné, stabilní, od struktury předloktí se odlišuje pouze nepatrně.
Nadprstí - silné, při pohledu zepředu rovné, při pohledu ze strany směřuje pouze nepatrně kupředu.
Tlapy - okrouhlé, vysoko klenuté a s dobře uzavřenými prsty (kočičí tlapa). Drápy krátké, silné, co nejtmavší.

Pánevní končetina:
Celá kostra pánevní končetiny je pokryta silnými svaly, záď, kyčel a stehno jsou široké a oblé. Silné, dobře osvalené pánevní končetiny stojí při pohledu zezadu paralelně s hrudními končetinami.
Stehno - dlouhé, široké, velmi svalnaté.
Koleno - silné, stojící téměř svisle pod kyčelním kloubem.
Bérce - dlouhé, zhruba stejné délky jako stehno, dobře osvalené.
Hlezno - silné, stabilní, nesměřuje ani dovnitř, ani ven.
Nadprstí - krátké, silné, stojící téměř kolmo k podložce.
Tlapy - okrouhlé, vysoko klenuté a s dobře uzavřenými prsty (kočičí tlapa). Drápy krátké, silné, co nejtmavší.

KROK:
Harmonický, pružný, prostorný, lehce pérovaný, končetiny se musí při pohledu zezadu pohybovat paralelně.

KŮŽE:
Těsně přiléhající, u jednobarevných dog dobře pigmentovaná. U černobíle skvrnitých dog odpovídá rozložení pigmentu rozložení skvrn.

OSRSTĚNÍ - SRST:
Velmi krátká a hustá, hladce přiléhající, lesklá.

BARVY:
Německá doga se chová ve třech samostatných varietách:
žlutá a žíhaná, skvrnitá a černá, modrá.
Žlutá - světle až sytě zlatožlutá, žádoucí je černá maska. Nežádoucí jsou malé bílé odznaky na hrudi a prstech.
Žíhaná - základní barva od světlé až po sytou zlatožlutou s černým, co nejrovnoměrnějším a zřetelně vyznečeným žíháním, probíhajícím ve směru žeber, žádoucí je černá maska. Nežádoucí jsou malé bílé odznaky na hrudi a prstech.
Černobíle skvrnitá (tzv. tygrovaná doga) - základní barva čistě bílá, pokud možno bez všech odstínů, s lakově černými skvrnami, které mají být rozloženy pravidelně po celém těle, jsou nestejné velikosti i tvaru. Nežádoucí jsou nahnědlé skvrny nebo jejich části.
Černá - lakově černá, bílé odznaky jsou přípustné.
K nim patří i plášťové dogy, u nichž černá pokrývá tělo jako plášť a tlama, krk, hruď, břicho, končetiny a špička ocasu mohou být bílé. Dále dogy s bílou základní barvou a velkými černými plotnami - plotnové zbarvení.
Modrá - čistě ocelově šedá, bílé znaky na hrudi a tlapách jsou přípustné

VELIKOST:
Kohoutková výška - psi nejméně 80 cm, feny nejméně 72 cm.

POZN.: Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěná do šourku.